David Snášel: Chci dělat věci, které mají význam nejen pro mě. Byznys se dá dělat i srdcem

Když se nezastavíte vy sami, život to udělá za vás. Tohle jsem slyšela už mnohokrát, a když jsem minule odcházela z rozhovoru s Davidem, žasla jsem nad tím, kolik toho stihne a jak moc je pro byznys zapálený. Až jsem se zastyděla nad tím, že se těším na nedělní nicnedělání. Když totiž máte před sebou člověka (work terminátora), který umí využít každou minutu svého života, pak se snažíte trochu změnit vlastní přístup. Stejně vás ale napadne, jak dlouho se dá tohle tempo vydržet.

Na to, že se portfolio firem spadajících pod jeho Group of Node opět o několik kousků rozšířilo, David dorazil na schůzku zvláštně klidný a jeho klid se pomalu přelil i na mě.

Vypadá to, že máte recept na pohodu a klid. Sem s ním! Prozraďte nám to tajemství.

Nic za tím nehledejte. Došlo i na mě. Před půl rokem jsem si na boxu při sparingu prorazil bubínek. Zjistil jsem to až později, až když mi bylo tak zle, že jsem přes hučení v hlavně přestával slyšet a nemohl jsem se pomalu ani hýbat. V tu chvíli vám dojde hodně věcí. I když si myslím, že jsem byl i před tím úrazem jako člověk pokorný, když je vám opravdu zle, tak vám to všechno docvakne. Můžete mít úspěch a peníze, ale zdraví si za to nekoupíte.

Zároveň s tím jsem si ale také uvědomil, že stav mysli má lví podíl na uzdravení. Vím, že neříkám nic nového, už to bylo řečeno milionkrát, ale tahle slova dostávají jiný rozměr, když se opravdu s něčím potýkáte. Když mi bylo snad úplně nejhůř, donutil jsem se vstát z postele a vyrazit do kanceláře, kde jsem pomalu vše postupně odbavoval. Nedával jsem si žádné velké cíle, jen jsem plnil úkoly a měnil své mentální nastavení z NEMŮŽU na MŮŽU. Zdravotní stav se mi rychle zlepšil a bubínek se dokonce zacelil.

Takže teď už jsem v pohodě. Ale zůstalo mi to, že i když mám v diáři na každý den hodně úkolů, které chci dokončit, nehroutím se z toho. Zítra je prostě taky den. Snažím se vše řešit v klidu a s nadhledem, protože ono vlastně opravdu o nic nejde, pokud nejde o zdraví.

Myslíte, že vám toto nastavení vydrží, nebo se necháte strhnout výkonnostní vlnou, na které jede většina podnikatelů?

V době, kdy jsem se zotavoval, se ještě více prohloubil můj vztah k buddhismu. Možná je to tím, že když vám není dobře, chytáte se berliček, které vám dávají smysl a mně buddhismus smysl dával. Vždy jsem k němu inklinoval, aniž bych dříve věděl, že některá učení praktikuji ve svém životě běžně. Teď jsem si jen potvrdil, že mi tato životní filozofie opravdu vyhovuje. Baví mě na ní, že v dobrém slova smyslu ovlivňuje můj život a životy lidí v mém okolí k lepšímu.

Navíc mi došlo, že kromě zdraví je TO úplně nejdražší – ČAS. A začal jsem přemýšlet, jestli ho věnuji těm správným lidem a projektům. Takže mi nezbylo nic jiného, než udělat malou čistku a zaměřit se na projekty, které jsou mému srdci bližší. Díky tomu se, doufám, výkonnostní vlnou strhnout nenechám.

Po čase jsem se ještě víc utvrdil v tom, že jdu správným směrem i setkáním s lámou (duchovním učitelem) Tsori Dechen Rinpochem. Zprostředkovali ho lidé z nadace Tertön, kteří zde chtějí vytvořit buddhistický chrám (stupu) se školou a šířit myšlenky buddhismu. Při rozhovoru se mě láma z ničeho nic zeptal, zda chci přijmout Buddhův úkryt, zda se chci stát buddhistou…. Velmi mě to překvapilo, protože se to běžně nestává a jen příprava trvá roky.

Musíte číst svitky, studovat historii buddhismu a podobně. Později mi bylo řečeno, že Láma vidí minulé životy a že ve mně vidí silnou reinkarnaci, a proto jsem ho ani nepřekvapil tím, jak přirozeně jsem vyjadřoval své názory, které se shodovaly s buddhistickou filozofií. Z rozhovoru a společné meditace jsem odcházel s novým jménem Sangjay Dorte Buddha Vajra a se speciálním energizujícím náramkem z korálků, kterému se říká Mala. Byl to opravdu silný zážitek.

Myslím, že jste nejspíš jediný podnikatel, který se veřejně hlásí k buddhismu. Jak vám to pomáhá v podnikání?

Buddhismus je o změně vnímání. Člověk kvůli němu nemusí měnit život, styl oblékání, stravu…jde o to, že se snaží být lepší, chápat, více pomáhat okolí, užívat si okamžiky a vážit si času, který máme. Nejsem ale žádný zapálený buddhista, který denně dlouze medituje. Já zatím nemedituji vůbec, protože jsem k tomu ještě nedospěl. Ale o to ani nejde. Prostě jen chci být lepší člověk, a tím ze mě bude i lepší podnikatel.

Všímám si, že mám více trpělivosti i na poradách, více aktivit deleguji a předávám zodpovědnost do rukou dalších lidí, kterým důvěra svědčí, věnuji se tomu, co mě nabíjí a co mi dělá radost a postupně přepracovávám strukturu firmy, která stále roste, abych byl schopen její vedení lépe zvládat. Ke spolupráci a na investici si vybírám společnosti, které mě zajímají hlavně zaměřením, perspektiva výdělku je samozřejmě také důležitá, ale já chci, aby mě ten proces obohatil.

Možná i proto si opečovávám LEDMultimedia, která mě obzvlášť těší. Obrazovkami už máme poseta téměř všechna velká města Čech a Moravy. Do Českých Budějovic se nám dokonce podařilo pořídit zatím největší obrazovku, která má přes 50 metrů čtverečních… Znovu jsem oživil společnost Mafia Records, která byla a je mojí srdcovkou. Pořádáme velké koncerty, a to mě baví. Chystáme se na The Game, 50 Centa, Rytmuse a Kontrafakt nebo Kaliho. Paradoxně se portfolio firem rozrostlo i o společnost, která pěstuje technickou marihuanu a připravuje ji pro využití v kosmetickém a zdravotnímu průmyslu. A paradoxně je to proto, že jsem v začátcích podnikání měl průšvih s kamarádem, který se věnoval pěstování marihuany a já za to dostal trest. Teď po letech jsem se na ni zaměřil opravdu a legálně. Do toho připravuji i developerský projekt, a tím rozhodně nekončím. Cítím, že tento rok je mi nakloněn. Bude mi třicet tři a trojka je mé šťastné číslo.

Tohle přece není v lidských silách stíhat, nebo máte speciální systém?

Základem jsou reálné cíle. Zní to jako klišé, ale největší stres v životě si vytváříme my sami. Máme od sebe nereálná očekávání, do kterých se pak snažíme sami sebe vecpat. Takže já si naplánuji jen to, co jsem opravdu schopný stihnout a ne to, co bych si přál stihnout. To je obrovský rozdíl. Pak jsem i mentálně přítomen u toho, co dělám. Jinak bych byl myšlenkami jinde a přemýšlel, že už mám zpoždění na další meeting.

Pak jsem se také naučil bojovat s negativitou pozitivním přístupem. Tím vyřeším i hodně problémů, které vlastně díky tomu ani nevzniknou. Negativitou si nenechávám zkazit den. Nikdy. A je občas zábava vidět, jak vezmete negativnímu člověku vítr z plachet jen tím, že mu na jeho výlev odpovíte s úsměvem a pochopením.